Březen 2017

Rozbitá

1. března 2017 v 19:03 | Woolfcat |  Stories
Strachem nemohu skoro ani dýchat, třesu se po celém těle, ale musím to udělat. Musím ho ochránit před sebou samou. On je tak hodný, tak nevinný, je samá ctnost a já ho jen táhnu ke dnu. Jsem slabá, sobecká, zbabělá... Nejsem dobrý člověk, ale on to pořád nevidí. Věří, že je ve mě dobro. Miluje mě...

A já mu nechci ublížit. Nemůžu dopustit aby trpěl, až procitne a uvidí mě takovou, jaká skutečně jsem. Zničená, zbytečná, jako porouchaná deska.

Otočím se, ale chytí mě za ruku. "Ne, prosím, počkej." Žádá mě, ale já už nemohu.
Nemám odvahu pohlédnout mu do očí. Skloním hlavu a zavřu oči. Mám takový strach. Zhluboka se nadechnu a otočím se na něj.

"Promiň mi..." Prosím ho a po tváři mi steče první slza. Snažím se vrýt si do paměti jeho nádhernou tvář, jeho smaragdové oči, které se vždycky tak kouzelně třpytí. A pak se bez varování otočím a rozeběhnu. Má ruka se vytrhne z jeho sevření a přestože se po mě znovu natáhne, už mě nechytí. Udělám tři kroky a octnu se na okraji. Seberu veškerou svou odvahu a vrhnu se do té temné hlubiny, která se přede mnou rozprostírá. Zavřu oči a padám do prázdna. V mé mysli je mír a jediné, co slyším je jeho hlas, jak volá mé jméno:

"Annie!!!"

So sorry

1. března 2017 v 18:22 | Woolfcat |  Just words
No dad, I´m not alive,
I have died that night.