Leden 2017

Chladná nenávist

24. ledna 2017 v 19:18 | Woolfcat |  Stories
"Tady jsi. Přišel jsem si pro tebe. Přišel jsem, abych tě odvedl do pekel." Zlomyslně se usmál, když zahlédl v očích toho nevinného dítěte strach. Nia byla nejprve vyděšená, ale poté si uvědomila, že spíše zuří. Proč má být v již tak útlém věku, pouhých šesti let, odvedena do pekel? Nebyla to přeci její vina, že byli její rodiče slabí zbabělci a dali ji ďáblu, jako výkupné za své ubohé, bezvýznamné životy. Není to přeci spravedlivé. Nia už toho měla dost.

"Dobrá. Pojďme tedy." Řekla odevzdaně. Co pro ni na světě kdy kdo udělal? Všichni ji jen přehlíželi a využívali ji. Nikomu tu nic nedlužila.

Ďábel byl překvapen. Již ze světa lidí odvedl tisíce a tisíce dětí, všechny křičely, plakaly, schovávaly se za matčiny sukně, ale žádné z nich nešlo dobrovolně. Žádné z nich v sobě neneslo tolik nenávisti, jako tohle malé děvčátko. Zahleděl se do jejích blankytně modrých očí a zahlédl v nich cosi, co jím pohnulo. Všechna ta nenávist a odpor ho uchvacovaly, a o to víc, že nebyly mířeny k jeho osobě. Jako by to děvčátko nenávidělo celý svět lidí a peklo pro něho představovalo ráj.

Nabídl děvčátku ošklivou, jeho vlastním soužením zhyzděnou, ruku a vyzývavě na něj pohlédl. Nia chviličku váhala, ale když si urovnala své rozbouřené myšlenky, upřela svůj ledově chladný pohled, zbavený veškeré dětské vřelosti, do Ďáblových krvavě rudých očí a důvěřivě vložila svou drobnou ručku do jeho velké ohyzdné.

Vládli spolu jako krutí a zuřiví vládci veškerého utrpení světa, ustavičně posilování nenávistí k lidskému plemenu. Ďábel lidským duším vyjevoval jejich nejtemnější hříchy a než se stačili modlitbami očistit v očích Božích, dívenka je neskutečně násilným způsobem svrhla do pekel, kde pykali za svá provinění až do konce věků. Nikdy je toto řemeslo neomrzelo, jelikož zkaženost lidské rasy nezná mezí.