Prosinec 2016

Střípek dračího skla

12. prosince 2016 v 22:34 | Woolfcat |  Poems
V mysli řádí temný drak,
nenechá naději, jen strach.
Zíráš na něj v oněmění,
čekáš, kdy se v mlhu změní.

Život...

6. prosince 2016 v 16:09 | Woolfcat |  Stories
Ze země se zvedne oblak prachu nesený silným závanem ledového větru. Jenže neunáší jen prach. V závanu uvízl i malý lísteček. Je ještě zelený, ale přesto mrtvý. Na pohled jen lehounce poletuje, ale při bližším pohledu je jasné, že je větru vydán napospas, že trpí. Hází sebou na všechny strany a je bičován částečkami prachu, které do něj nemilosrdně narážejí.

Kdo lísteček zachrání?

Prolétává kolem lidí, kteří se na něj jen dívají, někteří s láskou, jiní ho sotva postřehnou. A lísteček tiše trpí ve spárech uhánějícího ledového vzduchu. Neslyšně křičí o pomoc. To ovšem nikdo neslyší, jak by taky mohl? Lidé vidí jen malý, roztomilý lísteček, poletující ve větru. Do jejich myslí se vkrádá myšlenka na barevný podzim, ta přechází v myšlenku na mrazivou zimu, až skončí u Vánoc a nakupování dárků. Jak jen je ten svět malicherný. A lísteček zatím unikl ledovému větru a pocítil svobodu, i když ne na dlouho. Jak tak padal, s klidem v duši, k zemi, byl strhnut směrem k mlhou opředené řece. Dopadl na rozvlněnou hladinu. Dlouho se držel ze všech sil, ale nakonec podlehl, hladina se nad ním tiše zavřela a lísteček utonul v temnotě…

Mizím

1. prosince 2016 v 21:56 | Woolfcat |  Poems
Slunce už zapadá, mizí má cesta.
V prázdno se propadám, procitám ze sna.

Nevidím, neslyším, cítím jen strach.
Slunce se rozpadá na bílý prach.

Na lehkých obláčcích odlétá svět,
Po proudu odplouvá sinalý květ.