Lost

20. listopadu 2016 v 21:18 | Woolfcat |  Stories
"Ne! Shiro! Prosím, prosím, neplač, všechno bude zase tak jak má být, slibuju. Budeme zase jen my dva, spolu, navždy!" Držím ji v náručí. Na tváři jí zasychají slzy. Je tak strašně bledá. Krvácí. Umírá. Vím to, ale nemůžu to dopustit. Bez ní jsem nikdo. Bez ní nemůžu žít.
"Soro. Já... prohrála jsem. Nejsem... prázdná. Mrzí... mrzí mě to." Zalyká se krví, ale přesto bojuje. Dívat se na její utrpení mě bolí víc než cokoliv jiného.
"Ne! Shiro! Ty a já. Spolu jsme prázdní a navždy budeme!" Setřu pramínek zářivě rudé krve z jejích sinalých rtů. Po tváři mi steče slza.
"Ale... prázdní... neprohrávají..." Odhrnu jí z obličeje pramen těch nejjemnějších fialových vlasů. Je tak nádherná. Tak nevinná. Nezaslouží si takhle trpět. Nezaslouží si zemřít. Políbím ji na čelo. Pak se opřu svým čelem o její a zavřu oči.
"Jsi pro mě včechno. Jsi mou součástí. Navždy tě budu milovat, sestřičko."
Přerývaně se nadechne a zašeptá.
"Taky tě miluji, bratře." A pak najednou celé její tělo ochabne.
"Ne! Shiro! Ne! Prosím, vzbuď se! Neopouštěj mě! Ne! Prosím..." Svírám ji v náručí a pláču. Bez ní už nejsem nic. Bez ní nemá můj život smysl. Bez ní jsem sám na celém světě.
"Shiro!"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama