Došly nadpisy...

22. listopadu 2016 v 21:47 | Woolfcat |  Stories
Setřu kapičku nahromaděné krve. Proč jsem se vůbec řízl? Nevím. Prostě jsem chtěl vědět, jaké to je. Z čiré zvědavosti? To asi ne. Musel k tomu být důvod. Možná… možná vidina útěchy. Ale kde potom je ta útěcha? Není tu. Chybí. A chybí i něco jiného. Ale co to jen je? Už asi vím. Pud sebezáchovy. Kam ten se poděl? Proč nezastavil tu netrpělivou žiletku? Proč? Možná nebyl důvod. Nějak došly důvody, proč nebýt krutý sám k sobě. Komu na tom záleží? Stejně si toho nikdo nevšimne. A kdyby ano? Řeknu, že jsem si to udělal v práci. Kdo pozná rozdíl? Nikdo. Ale proč to nikdo nepochopí? Vždyť se pořád dívají. Dívají, ale nevidí. A proč nevidí? Jsou zaslepeni. Ale čím? Co je tak oslepujícího ve světě a mým očím přesto tak tvrdošíjně skryto? Netuším. Smysl života? To asi ne. Ale možná manuál. Manuál k čemu? K životu. Může vůbec něco takového existovat? Asi ne. Ale jak potom všichni vědí, co mají dělat? A proč se i oni neřízli? Nechápu. Jsem slepý. Proč někdo nepřijde a nevysvětlí mi to? Nejsem hoden. Jsem poškozený. Zbytečný. Tak proto jsem se řízl! Už to chápu. Bylo to tak správně. Byl to můj úděl. Ale proč mi to někdo neřekl? Proč mě nechávají tápat? Možná je i to součástí velkého plánu. Ale co mám tedy dělat dál? Pokračovat. Ale v čem? V nevědomém bytí? V přežívání bez účelu?
V prázdnu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama