Hanging

29. září 2016 v 21:30 | woolfcat |  Stories
Mám strach. Už se nedokážu nikomu ani podívat do očí. Všude chodím se skloněnou hlavou a naivně čekám, kdy někdo přijde, zvedne mou hlavu a podívá se mi do očí. A pak, třeba uvidí tu prázdnotu, tu bolest skrytou za hlubokomyslnou, temně hnědou barvou upřímnosti.
Ale nikdo takový nepřijde. Měla bych už konečně přestat snít. Jen se tím víc trápím. Ubližuji sama sobě. I když ani to mi není neznámé. S tou myšlenkou pohlédnu na svá předloktí. Nepočítám jizvy, které je pokrývají. Vím, že je jich mnoho. Mnoho problémů, mnoho bolesti. Ale já s tím jinak bojovat neumím. Je to špatné, ano. A já bych přestala opravdu ráda, ale sama to nedokážu. Jsem slabá…
Ale už tomu nebudu muset déle čelit. Jsem pevně rozhodnuta to skončit. Skončit všechno to trápení, které stejně nikam nevede. Jen se potácím z jednoho bludného kruhu do druhého. Už nechci dál přežívat. Je to pořád stejné - ještě další den, další hodinu, další nádech. Ale já už dál nemohu, nemohu dýchat. Nemohu žít.
Hedvábí pohladí mou kůži, jako chladný vánek, tak jemné, že není skoro cítit. Uvážu pevnou smyčku. Doufám, že mě nezradí, tak jako všichni v mém životě. Doufám, že nepovolí. Stoupnu si na již připravenou židli a na druhé straně udělám volnou smyčku, kterou si navléknu na krk.
Není to konec, jaký jsem si představovala. Nikdy bych nečekala, že mě život, dožene tak daleko. Že tu budu stát, s hedvábným šátkem na krku a s dopisem v kapse. S dopisem adresovaným nikomu. A přesto jsem tu. Sama… slabá… nicotná…
Není tu nikdo, kdo by znal moje jméno. Není tu nikdo, kdo by mě mohl zastavit. Není nikdo, kdo by mě mohl milovat.
Po tvářích mi začnou stékat horké slzy. Nikdo si na mě nevzpomene. Pro nikoho nic neznamenám. A přitom jsem se tak snažila.
Už to déle nevydržím. Pravou nohou prudce kopnu do opěradla židle a ta se skácí k zemi. V ten moment mi přestane do plic proudit vzduch. Nemohu dýchat. Ale to nevadí. Stejně si to nezasloužím. Začne mi tepat ve spáncích. Je to nepříjemné, ale nebolí to. Jsem tak prázdná, že už se nezmůžu na další slzy. Těžknou mi víčka a já se propadám do věčného zapomnění…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama