Dotyk

31. srpna 2016 v 17:34 | woolfcat |  Stories
Osamíme v jeho pokoji. Pohlédnu do jeho očí. Mají tu nejkrásnější modrou barvu, jakou jsem kdy viděla. A ta modř mě unáší do míst, kde se sny stávají skutečností. Kdyby to bylo možné, mohla bych se v nich klidně utopit a jen snít a všechny hrůzy nechat odejít. Ale to nejde. Tohle je realita.
Přistoupí ke mně a políbí mě na rty. Polibek mu oplatím a rukama mu zajedu do vlasů. Kéž bychom tu mohli takhle stát už na věčnost. Položí mi ruce na ramena a přejede níž po paži. Cuknu sebou, když přejede po čerstvých podlitinách schovaných pod dlouhým tričkem. Snažím se to zamaskovat, ale je pozdě, všiml si. Odtáhne se a pohlédne na mě. Nedokážu se mu podívat do očí.
"Co je to?" Zeptá se a já cítím, že se na mě dívá. Čeká na odpověď, ale pořád se mě nedotýká. Zhluboka se nadechnu a pohlédnu do těch snových očí. Tentokrát se v nich nezračí útěcha zapomnění, ale bolest. Nevím co říct, ale mlčet taky nechci.
"Já…" Uhnu pohledem do strany. Dotkne se mého ramene, ale já ucuknu. Okamžitě svou ruku stáhne. Opravdu mu to nechci dělat, ale mám z jeho dotyků strach. Znám jen ty kruté a bolestivé.
"On tě bije?" Vysloví to tak soucitně, že už se prostě neudržím a v očích se mi objeví slzy. Nechci brečet. Pohlédnu mu do očí, ale nic neřeknu.
"Jak dlouho?" Vydechne.
"Pár let." Odpovím a snaží se, aby můj hlas zněl normálně.
"Proboha…" V jeho hlase se odráží údiv a, já nevím, vztek? Proč je naštvaný? Na mě? Přistoupí blíž ke mně a mezi námi se rozhostí ticho. Dívám se na něj a čekám. "Můžu to vidět?"
Jeho otázka mě překvapí. Zrychlí se mi tep. Dívám se mu do očí, ale vidím jen upřímnost, žádný vztek. Nechce mi ublížit. Pomalu přikývnu. Zhluboka se nadechnu, neublíží mi, seberu veškerou svou odvahu. Chytím lem svého trička a přetáhnu si ho přes hlavu. Při pohledu na mé tělo zalapá po dechu. Všechny ty staré jizvy smíchané a čerstvými podlitinami. Zvedne ruku, ale pak ji zase zastaví ve vzduchu. Chce se mě dotknout, ale nechce mi ublížit, vím to, neublíží mi. A přesto mám strach. Přikývnu. Zaváhá, ale pak, pomalu dokončí pohyb k mému ramenu. Zavřu oči a zadržím dech. Čekám, co přijde, ale jeho dotek je něžný.
 


Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 18:01 | Reagovat

Wow, to je krásné. Moc pěkně píšeš.
Jak láskyplné a dojemné - úžasně si popsala dívčiné pocity. Nádherné! :)

2 woolfcat woolfcat | E-mail | Web | 7. září 2016 v 17:48 | Reagovat

Moc děkuju a vážím si toho. Je opravdu hezké vědět, že se to někomu skutečně líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama