Únor 2016

I bude bydliti vlk s beránkem...

16. února 2016 v 19:15 | woolfcat |  Stories
Jen utíkej. Mám radši, když utíkají. Po těle se mi rozlije vlna adrenalinu. Je to příjemně povzbuzující. Dnes jsem si vyhlídl malou smutnou dívku. Nejspíše jí obětováním svým bohům prokážu službu. Sledoval jsem ji od rána až do setmění. S nikým se nebaví, nejspíš nemá ani žádné kamarády a s touto povahou ani dobré rodiče. Dělá to co ostatní, ale stranou a na tváři má nepřítomný výraz. Je mi jí líto. Moji bohové budou jistě spokojeni, když jim předám její smutnou dušičku, aby se o ni mohli postarat a třeba ji i rozveselit. Ale nejprve ji musím chytit. Na to jak je malá je sakramensky rychlá, ale já mám také slušnou formu a tak jí stačím. Může jí být tak osm, má dlouhé vlasy, temné jako havraní křídla a tvář bílou jako čerstvě padlý sníh. Svým způsobem je neskutečně nádherná a křehká.
V tom její drobná postava přestane uhánět jako o život a otočí se čelem ke mně. Okamžitě mě to zastaví. Rozhlédnu se kolem, k mému podivu jsme mezi starými neobývanými paneláky. Myslel jsem, že bude jako ostatní utíkat tam, kde jsou lidé, kde by jí mohl někdo pomoci, ale tohle mě překvapilo. Upírá na mě ty nejzelenější oči, co jsem kdy viděl, ale nezračí se jí v nich hrůza. Sice rychleji dýchá, ale to jen od běhu, jinak nejeví žádné známky strachu. Spíš, já nevím, jakoby mě jí bylo líto. Je to podivné.
"Co po mně chceš?" zeptá se tichým, ale jasně zřetelným hlasem.
"Já, …" to jsem nečekal. Ještě nikdo se mě takhle nezeptal, jako bych tady byl já ten slabý a bezbranný. "Chci tě dát svým bohům," vypadne ze mě. Proč jí to říkám?
"Mě by tví bohové nechtěli. Nejsem ovce, mnou by se zadusili." Řekne a já nevím proč, ale mám pocit, že říká pravdu. Ale bohové se rozhodli, musím jí obětovat, jinak budu svržen do horoucího pekla.
"Myslím, že jsi spíš jehně." Prohlásím a udělám krok blíž k ní. Jsem od ní už jen tak dva metry daleko. I když pořád ne dost blízko.
"Ne, já jsem vlk." Řekne naprosto upřímně. V tu chvíli se nahrbí, až se dotýká rukama země a přímo před mýma očima se promění v obrovského černého vlka se zářícíma zelenýma očima. Polije mě hrůza. Vlk vycení ostré bílé zuby a vrhne se na mě. Bohové, pomozte mi. Vlk mi rve obrovskými drápy žebra z těla. Bohové, prosím. Bolest je příšerná, ale vím, že nebude trvat dlouho. Bohové, vezměte mě mezi sebe. Celý život jsem vám věrně sloužil. Vlk mi vyrve srdce z těla a poslední co zahlédnu, jsou ty zářící zelené oči. Prosím…

Truth

15. února 2016 v 21:33 | woolfcat |  Just words
"Imagination is more important than knowledge."
- Albert Einstein